Sieraenna

Sieraenna je na první pohled v podstatě typickou představitelkou člena národu Aerisů: Atleticky štíhlé tělo tvořené především pevnými svaly je pokryté krátkou srstí, v jejím případě v odstínech od béžové až k hnědočerné. Ta plní nejen estetickou funkci, byť hebký kožíšek může působit dosti uklidňujícím dojmem (stejně jako srst koček, které je podobná), ale hlavně je dobrou ochranou před nepříznivými vlivy okolí, stejně jako vhodnou tepelnou izolací, která jí umožňuje neřešit ve zdejších podmínkách počasí ani během zim, které přeci jen nebývají na Raegaii příliš kruté. Pro ty, kteří jsou zvyklí na Maeritiské poměry, bude tedy nejspíše první pohled na Sieraennae poměrně děsivý. Když se na vás totiž upřou zelenomodré zraky z obličeje ženy často stojící pevně na všech čtyřech, nejspíše vám onen mráz po zádech přeběhne. Neobvyklé se můžou jevit snad jen její dosti dlouhé vlasy, které by mnohým z jejího druhu překážely: Kaštanové kadeře se totiž vlní téměř do poloviny zad, což může být při běhu zarostlým lesnatým porostem dosti problém, avšak Sí se rozhodla obětovat trochu svého pohodlí tomu, aby byla její hustá hříva takto dlouhá. Je to prostě její drobná marnotratnost. Má poměrně velké dosti výrazné oči, zvláště díky černé srsti okolo. Čumák, který má místo běžného nosu, pak není sic nic, co by u původních národů nebylo obvyklé, avšak taktéž není typický pro každého z Aerisů a dodává jí výraz šelmy – čehož ráda využívá k tomu, aby odstrašila ostatní od přílišné zvědavosti na její osobu a případné přehnané družnosti, kterou někteří oplývají a již moc tato samotářka nechápe. Nemluví často, což ostatně není pro nikoho jejího původu neobvyklé, však když už začne, je její hlas poměrně hluboký a klidný, jen od začátku nejspíše s určitým chraplavým nádechem z dlouhé chvíle mlčení či pouhého vydávání zvuků. Výrazné narůžovělé rty a vcelku obyčejné uši, které jsou jen lehce zašpičatělé, naopak dodávají její tváři i dosti z lidských vlastností. Na krku má neustále připnutý provázek s dřevěnými ozdobami – ostré „zuby“ prokládané hladkými kuličkami. Stejně jako mnoho členů tohoto původního národu, ani ona nikdy necítila potřebu své tělo zahalovat do látek, vždyť žíhaná srst plní v podstatě všechny funkce oblečení a navíc skrze ní lze daleko lépe vnímat toky Magie kolem… má tedy kolem sebe v zásadě ovinuty jen dva nepříliš široké pruhy látky které mají své specifické významy. Kolem pasu se jí vine jeden pruh z nutnosti přenášet věci tak, aby jí nezavázely, což si právě zařídila tím, že si k bokům zavěšuje, právě na tento kus svého oděvu, váčky s nutnostmi. A ten méně důležitý kus látky se jí vine kolem (byť nijak zvláště bujného) poprsí, protože přece jen jako žena potřebuje něčím zpevnit hruď, aby se mohla pohybovat bez omezení. Tím, nač látky však využívá přednostně, je obouvání, protože nohy si je nutné v horách přece jen chránit před ostrými skalnatými výběžky a stačí nemnoho látky, která se ováže kolem chodidel, aby se případný tlak zmírnil a ona se nemusela obávat poranění při spěšném pohybu po nerovném terénu. Díky jedné chybě se jí pak už navždy táhne po pravém boku dlouhá děsivě vyhlížející jizva, začínající u prsou a končící s pánví, kterou ani po uplynulé době srst pořádně nezakryla. 

Sí se narodila v horách potulnému páru Aerisů, jejichž životy definitivně propojila. Kdyby totiž její matka časně nezjistila, že je těhotná, nejspíše by se opět po pár týdnech rozešli po svých. Nenarozené dítě a následně malá roztomilá holčička, jim však dala něco společného, kvůli čemu měli důvod se nadále potulovat společně. A opravdu, už od útlého věku poznávalo dítko krajinu kolem sebe, všechny vrcholky, různá útočiště, ostatně přesně tak, jak je u jejího národa zvykem. Učila se od rodičů všemu, co musela znát pro přežití v horách a byla zahrnována neustálou láskou a pozorností, jako většina zdejších dětí. Však bylo požehnáním, když se nějaké narodilo – a proto pro ně dělali první poslední. Dodneška je za to přirozeně oba bezvýhradně a z celého srdce miluje.
Sieraenna byla učenlivá dívenka, zvídavé dítko, které se brzy naučilo přijímat odřeniny a škrábance jako běžnou součást dne – krvavé šrámy ledovou vodou omyla a pokračovala dále ve své cestě. Však pod srstí mnoho takových vidět nebylo a často štípání jen do paměti vrylo, jak správně postupovat při různém snažení – jak lézt po skalách, po stromech, na co stoupnout a na co raději ne, které terény jsou nebezpečné a jak se pohybovat po vratkých kamenech či v dešti na hladkém povrchu.
Ovšem taktéž byla dosti toulavá a tak nebylo divu, že se ztratila rodičům dříve, než by bylo dobré a musela se o sebe začít starat sama v již velmi časném věku. Stačila jen chvilka nepozornosti, odpočinek delší než jaký potřebovalo ono hyperaktivní dítě, a Sí se ocitla sama v horách. Byla mladá, sotva odrostlé dítko, které však už umělo najít vodu i jídlo a tak se bez větších obtíží uživila. Od té doby však svou rodinu bohužel neviděla, neb když se vydala svou cestou, jejich stezky se již nestřetly a tak netuší, jak se asi mají, či zda jsou vůbec naživu.
Ne všechny její toulky však byly bezpečné. Jednoho deštivého dne, kdy foukal ledový vítr, se chtěla kupříkladu schovat v jeskyni, avšak kvůli své vlastní hlouposti nepostřehla, že se nachází v medvědím teritoriu. Chvilková nepozornost jí málem stála život, když narazila na matku s mláďaty, která se po ní ihned začala ohánět a snažila se jí vyhnat… však medvědice byla daleko rychlejší než ona a než se Sí podařilo dostat se do bezpečí, drápy jí rozsekly kůži na boku a ona pak spadla dolů ze skály, kde zůstala krvácející ležet na zemi. Snad právě ta prokletá zima jí zachránila život, když tok krve zpomalila. A pak jí našla stará žena z jejího národa, naštěstí taktéž dosti zběhlá v Magii a léčitelství, která jí po následující dny ošetřovala, dokud se jí rána nezahojila, byť jizvu tam má dodnes. Na nějakou dobu pak ještě cestovala se starou Aeriskou, však brzy „babičku“ opustila a vydala se zase dále…
Samozřejmě za svůj život potkala více jedinců svého druhu, o kterých by mohla vyprávět, však s málokterým strávila déle než pár dní. Přítomnost ostatních si užívala, ale toulavé boty jí nutily pokračovat v cestě tak, jak se jí zamanulo, nikoliv dle společných přání. A taky se vždy cítila zvláštně, když delší dobu trávila ve stejné společnosti, neb to byl nezvyk. Už se nejspíše jako samotářka narodila a fakt, že se v útlém věku vydala vlastní cestou, k onomu společenskému cítění taktéž nijak nedopomohl.
O příchodu Maeritisů se tak dozvěděla dlouho poté, co vůbec připluli, neb v horách se novinky vždy šířily pomalu, pokud vůbec. Avšak když už zvěděla, že nějací divní tvorové, jež neznají Magii, kácí a vypalují lesy, aby zakládali nějaké vesnice a pole, musela se na to jít podívat. Přirozeně totiž byla hodně zvědavá a taktéž nechápala, proč lidé dělají něco tak prapodivného, když se dá pohodlně bydlet i stravovat se v korunách stromů, jak věděla, ale nikdy si na tento poměrně usedlý způsob života neměla v plánu zvykat a raději zůstávala věrná horám a toulkám po nich.
Však když doopravdy spatřila to, co cizinci způsobují, vůbec se jí obraz civilizované země nelíbil. Jakoby z ní vysávali život a společně s tím právě i Magii, jejíž zpěv v oněch teritoriích téměř nešel slyšet. Spatřovala zvířata, ze kterých čišela podivná nálada, jakoby snad všechna byla nemocná… a pak spatřila i lidi, vesničany, kteří se jí polekali a místo pozdravu vytáhli ostré kovové předměty a zahnali jí zpátky do lesa. Prostě to všechno bylo hrozně zvláštní. Cizinci a s nimi přicházející civilizovaná společnost… nechápala to a ještě hůř se jí dařilo porozumět faktu, že někteří se přizpůsobili těm podivným tvorům.
Zůstala na kraji lesa několik dní, pozorovala z houští, co se děje u vesnic. Snažila se zprvu porozumět, proč se jim tak podobné bytosti chovají tak rozlišně a ničí vše, čím oni žili, ovšem brzy začala pociťovat první důsledky soužití s Malitisy, jak o nich někteří Aerisové již začínali mluvit hanlivě. Přišla únava a ona pochopila, že pokud zůstane ještě déle, brzy se její pouto s Magií zpřetrhá, jak slabé nyní bylo. Vnímala teď více lidskou řeč, hluk z vesnic, než zpěv přírody, a to bylo děsivé. Vydala se tak spěšně zpátky do hor, otřesená tím zážitkem. A když poznala další z těch, kteří prozřeli, rozhodla se poměrně neochotně souhlasit s tím, že pomůže v začátcích budování bezpečného útočiště v horách a vydala se do Nátemry. Viděla totiž, jak rychle se vliv zla, jež pohlcovalo Magii, šířil, a věděla, že by si musela vyčítat, kdyby nepomohla, byť to znamenalo konfrontaci s mnohými dalšími osobami a setrvání dlouhodobě na jednom místě.

Rozezná množství jedovatých i jedlých rostlin, které dokáže efektivně zpracovávat a najde vhodnou potravu téměř kdekoliv. Ví si rady se zraněními, která nejsou příliš vážná a vyrobí na ně i některé léčivé masti.