Tharen

Jméno: Tharen

Věk: Velmi mladý

Vzhled: Tharen je naprosto nepřehlédnutelný, není to však způsobeno jeho původem. Spolu s Maeritisi navštívily Raegaii i nové nemoci, některé obzvlášť nepříjemné. Zdá se, že Tharen měl tu čest seznámit se s jednou z nich.
Jeho obličej je doslova pokryt malými puchýřky, které po prasknutí zanechávají ošklivé červenožluté strupy. Jakmile se kůže zahojí, trvá nejvýše týden, než se objeví nový puchýř. Za ty roky už strupy vyplňují takřka veškerý prostor mezi jednotlivými puchýřky. Z dálky se dokonce může zdát, že Tharenova tvář je šupinatá. Je tedy obtížný úkol najít na jeho obličeji kousek neporušené kůže. Ačkoli však toto postižení vypadá hrozivě, nepůsobí mu žádnou bolest, v podstatě není ani cítit, nepočítáme-li slabé svědění, na které si za ty roky zvykl. Zdá se tedy, že nemoc má hlavně estetický dopad. Nutno však podotknout, že ani kdyby byl Tharen zdravý, jeho tvář by neodpovídala ideálu krásy. Jeho rysy jsou spíše jemné. Vše však narušuje výrazný skobovitý nos, který v kombinaci s oním jemným obličejem působí takřka nepatřičně. Nevýrazné tmavě hnědé oči ničím neupoutají. Taktéž hnědé vlasy sahají až po lopatky a zdá se, že už dlouho neviděly hřeben ani nic jemu podobného.
Dokonce i postavou je Tharen velmi nápadný. Nadmíru vysoký a značně mohutný, ačkoli nijak zvlášť svalnatý. Právě díky těmto tělesným konstitucím rozhodně není předurčen k činnostem vyžadujícím jemnost a doslova vyniká svou neohrabaností.
Celkově Tharen vyvolává značně smíšené pocity. Jeho postava přirozeně vyvolává respekt, vzápětí se však dostaví odpor a snad i lítost při pohledu na jeho tvář. Ani jeho oblečení k dobrému dojmu nijak zvlášť nepřispívá. Tak obnošené a potrhané – působí jako by ho nepřetržitě nosil několik měsíců. Není těžké domyslet si, proč tomu tak je – žádné jiné nemá.


Historie: O tom, jak země vypadal před příchodem Maeritisů, ví Tharen jen z vypravování. Stejně tak má všechny své informace o otci teprve z druhé ruky, od matky. Otec, to byla velmi zajímavá postava. Ale nepředbíhejme. Tharen žil už od narození spolu s matkou mezi Maeritisy. Oba měli podobné štěstí, od maeritiských norem se nijak neodlišovali. Matka měla vždy dobrý odhad a usoudila, že podobně jako je tomu v přírodě, i zde platí jednoduché pravidlo. Přežije ten, kdo se přizpůsobí. A když si matka něco usmyslela, nic ji nemohlo odradit. Opustit kmen, který podle ní byl už dávno odsouzen k zániku, pro ni nebyl nijak výrazný problém. Skutečně se jí povedlo začlenit se tak dobře, jak jen to bylo pro Tarise možné. Jejich život ve městě nebyl dokonalý, ale přesto relativně klidný. Že je Taris před Tharenem matka netajila, nicméně Tharen byl od dětství veden k tomu nikdy o podobných záležitostech veřejně nemluvit.
Není pravda, že by matka o otci nikdy nemluvila. Naopak, zmiňovala se o něm poměrně často. Nicméně své narážky pronášela hořce, často z nich byl cítit sarkasmus. Na nějaké detailnější informace se Tharen zeptal jen jednou. Tehdy mu prozradila cosi ve smyslu, že otec byl osobnost velmi impulzivní a zároveň zarytý nepřítel Maeritisů. Byl připravený dávat jim najevo svůj nesouhlas jakýmikoli prostředky a za jakoukoli cenu. Ale obzvlášť ho rozčiloval velmi laxní přístup mnoha zástupců jeho národa, včetně matky samotné. Když domluvila, vrhla na Tharena podivný pohled. Ten pohled ho varoval, dával jasně najevo, že vyptávat se dál není nejlepší nápad. Tharen pochopil, že mu toho spoustu neřekla, ale přesto poslechl. Matku se nevyplácelo neposlouchat.
Ano, matka byla přísná, přesto mezi ní a Tharenem vzniklo velmi silné pouto. Jejich vztah ještě posilovalo ono tajemství jejich příslušnosti, jež znali jen oni, a dodávalo silný pocit důvěrnosti.  
Tharen byl už od dětství velmi náchylný na nemoci. Nikdy s nimi však nebyl větší problém. Vše se ale zkomplikovalo, když se mu začaly po obličeji tvořit puchýřky. Žádný z pokusů o léčbu nezabíral. Puchýřů bylo čím dál víc, brzy se Tharenova tvář změnila k nepoznání. Paradoxně, s tímto nepříjemným vývojem se Tharen vyrovnal podstatně lépe než jeho matka. Nic jiného mu ani nezbývalo. Už tehdy bylo zjevné, že ho nemoc bude trápit velmi dlouho.
Matka podobnou chorobu viděla poprvé. Nicméně se zdálo, že Maeritisové ji přece jen poznali nebo si to aspoň mysleli. A začali se jí bát. Nakonec došlo k nevyhnutelnému. Tharen začal být vnímán jako něco nečistého, co je třeba izolovat, aby se ta ohavnost nešířila mezi řádné občany.
Matka nechtěla o nějakých „ochranných opatřeních“ ani slyšet a bránila se s obdivuhodnou vytrvalostí. Ani ona toho však příliš nezmohla.  Tharen dostal dvě malé rolničky, které musel nosit s sebou a jejichž zvukem upozorňoval ostatní na svou přítomnost. Jen málokdo byl ochotný se k němu byť jen přiblížit a když už se někdo našel, dával si velmi dobrý pozor, aby se ho Tharen nedotkl. Sám Tharen ovšem brzy začal mít určité pochybnosti ohledně nakažlivosti své choroby. S matkou trávil celé dny, ale u ní se nic neprojevilo. Se spoustou jiných osob přišel opakovaně do styku, ale ani u nich se nic neprojevilo. Pokud však nebyla jeho nemoc nakažlivá, jak ji mohl získat právě on?
Pak přišla poslední kapka. Tou byla smrt matky. Posledních několik let se na ní negativně podepsalo a Tharen si byl jistý, že za její předčasnou smrtí stálo z velké části duševní vyčerpání. S jejím odchodem už neměl žádný další důvod zde setrvávat. Byl znechucený, ale ne z chování Maeritisů. Svým způsobem je chápal. Jeho znechucení pramenilo z jeho osudu, z města, které mu nic dobrého nepřineslo, z celého jeho života, který už dlouho postrádal smysl.
Tharen město opustil. Nikdo mu v tom nebránil, vlastně by se vsadil, že si mnoho obyvatel oddechlo. Jeho cílem však nebylo nalézt nějaké nové místo k životu. Naprosto se oddal svému osudu. Dalo by se říct, že jen čekal na smrt. Tento pasivní přístup by mu byl podobný, navíc v sobě skrýval i určitou romantiku, na kterou si Tharen i ve své stávající situaci potrpěl.
Byla to Magie, kdo ho donutil jeho přístup poněkud přehodnotit. Matka mu toho o Magii spoustu vyprávěla, jeho teoretické znalosti byly na osobu žijící celý život mezi Maeritisy vynikající. Ale tehdy ji poprvé sám ucítil. Zpočátku jenom slabě, na prchlivý okamžik. Přesto ho však ten pocit uklidnil. Jak se s následujícími dny vědomí cizí energie zvětšovalo, dovoloval si Tharen zapomenout na svá trápení. Jeho záměr se poněkud změnil. Nyní si chtěl naposledy v životě naplno užít přítomnost Magie.
Tharen nedokáže říct, jak vlastně objevil Nátemru. Zdála se to být čistě náhoda. Jaká je však pravděpodobnost, že právě Tharen najde náhodou v celém světě právě toto údolí? Navíc se mu až podezřele hladce dařilo vyhnout se veškerému nebezpečí. Možná přece jen sehrála Magie určitou roli.

Inventář: Pouze své oblečení.

Dovednosti: Umí se výborně vcítit do druhých a dokáže relativně spolehlivě rozpoznat lež.