Wapi

Šedé ochlupení po celém těle náhodného pozorovatele jen stěží nechá na pochybách o původu jejího nositele. Výrazná maska, kterou tvoří zbarvení srsti na jeho obličeji pak bude povědomá každému, kdo někdy viděl mývala. Tu doplňují ještě černé rty, za nimiž se skrývají zuby se dvěma výraznými páry špičáků. Mimo těch má ale rysy obličeje Wapi zcela totožné s Maeritisy.
Má tmavě hnědé oči. Jeho černé neupravované vlasy mu dosahují svou délkou zhruba po zátylek. Ne snad proto, že by si je tak záměrně zkrátil, ale jednoduše z toho důvodu, že mu rostou extrémně pomalu.
I na svůj věk je hodně malého vzrůstu a nepříliš bytelné stavby, na které jsou znát léta nedostatečné stravy. Často ale chvíli trvá, než si to člověk plně uvědomí díky tomu, že je chlapec většinu času neustále v pohybu a celkově působí velmi živým dojmem.
Na sobě nosí zamazanou lněnou tuniku, protože ví, že se to má, ale často ho spíš otravuje a nejradši by byl bez ní. Konec konců, srst je pro něj sama o sobě dostatečnou tepelnou izolací. Po světě chodí bosky.

Trámy na půdě a obličeje jeho sourozenců. To je první vzpomínka, kterou si Wapi vybavuje. Nebo to je možná ve skutečnosti třetí, nebo čtvrtá? Kdo ví. V monotónnosti jeho raného dětství a prvních vzpomínek se jen těžko určuje pořadí a doba. V té době ještě netušil, že jeho sourozenci s ním ve skutečnosti nejsou nijak pokrevně spříznění. Stejně jako strýček Shila a teta Luyu. Byly to jen hodní lidé, kteří je skrývali před těmi zlými tam venku, kteří by jim ublížili, kdyby o nich věděli. To byl asi tak rozsah, ve kterém dokázal celé dění okolo sebe jako malé dítě chápat. To a že si strašně často museli hrát na myšky, což teda byla hra, která ho ani trochu nebavila.
Shila a Luyu byl Tariský pár, který neměl díky svému vzezření problém zapadnout mezi Maeritisy. Byť měli příležitost se od ostatních členů původních národů pro svůj vlastní prospěch úplně distancovat, nesvedli jen stát bokem a nečině přihlížet masakru lidí a staré kultury. Začalo to jedním impulzivním rozhodnutím, když k jejich dveřím přiběhlo neznámé vyděšené dítě. A skončilo to čtyřmi dalšími ukrytými v jejich stavení po dobu několika let. Wapi byl z nich nejmladší. V době, kdy se uprostřed noci objevil na prahu jejich stavení, se už o páru rozšířilo povědomí mezi okolními Aeboritisi. Těžko říct, kdo ho tam tenkrát se zaklepáním a úprkem nechal. Snad někdo, kdo ho našel v lese, možná jeho skuteční rodiče.
Nedá se říct, že by na ta léta měl přímo nešťastné vzpomínky. Už v té době byl velmi živé dítě, které navíc plně nechápalo vážnost situace, takže dost často docházelo ke konfliktům a problémům s ním spojených. Také si ale pamatuje dny strávené posloucháním ptáků zvenčí, o kterých toho jeho brácha Istaq tolik věděl. Na vyprávění příběhů a pověstí, kterými se zabavovali. A na ty velmi vzácné hluboké noci, kdy na okamžik mohli ven.
Ale řeči mají nepříjemné sklony šířit se ke špatným uším a teta se strýcem cítili nebezpečí čekající za každým rohem. Každý den, který proběhl bez toho, aby se to celé provalilo, byl malým zázrakem. Většina dětí byla již v rozumném věku a zdálo se, že Maeritisové snad začínají něco podezřívat. Nebylo s čím otálet. A tak jedné hluboké noci mohl Wapi ven na víc než jen na chvilku.
Loučení s tetou a strýčkem bylo smutné, ale Wapi byl především nadšený. Konečně. Konečně to všechno uvidí. Bylo to jako úžasné dobrodružství a čekal na něj celý svět. Přešlo ho to, když zjistil, kolik chození onen svět zahrnuje. Ze svého dosavadního života pochopitelně nebyl uvyklý na příliš fyzické aktivity a tak měl první měsíc Istaq na krku neustálé fňukání o tom, jak ho to nebaví, bolí ho nohy, už nemůže a vůbec je to celé na nic.
Putovali spolu jen oni dva. Brácha by se v té době dal již bez rozpaků označit za mladého muže a tak při rozdělování na dvě skupiny přirozeně padla úloha opatrovatele a partnera nejmladšího a nejproblémovějšího člena jejich podivné rodiny na něj. Kdyby jich zůstalo všech pět pohromadě, akorát by přitahovali pozornost. Navíc by se nedalo říct, že by to bratrovi nějak vadilo. Na to, aby se smířil, že skončil s úlohou jeho vychovatele, měl koneckonců už celou předešlou část Wapiho dětství.
Léta byla ze všeho nejlepší. Když si ono první zvykl na první pohyb, bylo to jako v říši snů. Kolem bylo tolik věcí. A jídla. Trávili čas tak daleko od Maeritisů, jak se Istaq odvážil. Bylo spoustu ovoce, bobulí a taky včelího medu. A když byly skutečně daleko odevšad, člověk mohl být klidně hlasitý jak chtěl. Brácha ho naučil spoustu věcí. Kromě toho, co všechno se dá sníst, taky třeba pískat. Druhé léto už dokázal používat pískání k mluvení, tak jako to dělali Tarisové v kopcích o kterých bratr vyprávěl. Když byl tak malý jako on, vyrůstal ještě tam s celou rodinou. Wapi vždycky rád poslouchal jeho vyprávění o tom všem.
Jenže když přišel podzim se zimou, bylo to horší. V přírodě byl nedostatek jídla a Istaq neměl srst, která by ho hřála v chladu, jako on. A tak trávili okolo půl roku v nebezpečné blízkosti Maeritisů, získávaje jídlo, kde se dalo. Někdy, když se naskytla příležitost dokonce spali ve vesnických senících, kde bylo oproti venku krásně teplo a měkko. Wapiho k podivné civilizaci přitahovala zvědavost stejně jako k přírodě, ale už byl dost starý na to, aby si uvědomoval jaké riziko jejich přítomnost v její blízkosti přináší.  Brácha na podzim a na jaře sem tam po vesnicích prodával med divokých včel. Čím později k večeru, tím líp, aby ani pod vrstvou oblečení nebyly pořádně rozpoznat jeho zelená pokožka a vlasy.
Ano, nebylo to úplně bezpečné, ale dělal to už tolikrát, že když ho toho večera zanechal na okraji lesa a vydal se zahalený do vesnice, byla to téměř nudná rutinní záležitost. Které byl všechen konec, když uviděl v jakém stavu se Istaq stěží dotáhl nazpátek. Celý zkrvavený mu s panikou v hlase nakázal, aby utekl tak daleko od Maeritisů jak může, a když viděl jak váhá, slíbil mu, že ho potom najde. S ubíhajícími dny a posléze týdny ale Wapi mířící do neznáma začal pochybovat, že se tak skutečně stane.

Inventář



Lněná tunika, kterou má většinou na sobě.




Dovednosti



Wapi se dobře vyzná v ptácích a v mnohých případech dokáže i napodobovat jejich volání, dokáže zacházet s divokými včelami, umí rozdělat a udržovat oheň. Ovládá Hvízdanou řeč a obecně má vlohy pro hudbu, takže zvládne vypískat či zazpívat téměř jakoukoliv píseň, kterou zná.